Chords for Jiří Černý o Karlu Hálovi
Tempo:
116.65 bpm
Chords used:
C
F
G
D
E
Tuning:Standard Tuning (EADGBE)Capo:+0fret
Start Jamming...
[C] [F] Dej mi pár okovů a [C] pevnou [F] mříš.
Vítám tě Jiří v domě plném písniček.
Ahoj.
[N] Ahoj.
Tak co bys nám dneska řekl o Karlu Hálovi?
Především bych řekl, že kdybych býval měl příležitost
zpěváky bez konzervatoře psát, řekněme, o rok, o půl druhého, později,
tak ta kapitola o Karlu Hálovi by vypadala trochu jinak.
On totiž bezprostředně poté, co jsem odevzdal rukopis,
začal působit v souboru Apollo, který vymysleli Karel Gott
a bratří Štajdlové, když odešli ze semaforu.
Vedle Karla Hály tam byla Ivona Přenosilová, Pavlína Filipovská,
měli výbornou kapelu.
A já jsem se s níma dostal poprvé v životě na západ,
do Antwerp a do tehdejšího západního Berlína.
V těch Antwerpách jsem s Karlem Hálou sdílal stejný pokoj.
Když jsme tam jeli, tak mě kdosi poradil,
pane Černý, vemte si plzeňský pivo, s tím tam uděláte trefu.
Nevím, jak dneska, ale tenkrát to byl naprostý nesmysl,
protože Belgičané mají skvělé pivo.
Takže ta piva stála vyrovnána na skříně v hotelu.
A já jsem v noci chodil přístavem a užíval jsem si poprvé v životě západu.
Karel, vyhlášený světák, kupodivu, nikde necoural,
ale byl v tom hotelu.
Jestli spal nebo přemýšlel, to nevím.
A když já jsem se nad ránem vrátil, tak on otevřel další pivo.
Prozradím na ně, že mnoho těch piv mi vypil.
A teď začal se mnou mluvit o životě.
Ale to byl jeho monolog,
který já jsem s velkou chutí poslouchal.
A nabil jsem z toho dojmu, že Karel Hala je někdo jiný,
než jak se jevilo z těch písniček, kde to byl takový chlapák,
odswingoval to všecko, odešel a bylo polegraci.
Já si pamatuju, když natáčel Matildu, tak on ji natočil snad na dvakrát.
A God to poslouchal a trošku pobledl u toho,
protože mu to vyrazilo dech.
A teď mě Hala v těch ranních hodinách začal vykládat o svým životě.
Mluvil velmi tiše, vzpomínal na dětství,
na takovou jednu lásku, kterou nebudu prozrazovat,
ale bylo to velice romantické, jak když šel s kavárem,
protože on zpíval v mnoha pražských kavárnách,
ještě s Bezupkou a s dalšími kapelami,
tak jak ji vždycky zapískal pod oknem a zase odešel.
To v dnešní přeerotizované situaci je zvláštní představa,
že takhle probíhal vztah kohokoliv, zejména slavného zpěváka.
A já jsem nabil dojmu, že jednak Karel Hála mám něké srdce,
ale že je vůbec trošku, na můj vkus, příliš melancholický.
A myslím, že se to projevilo potom, v 70.
a 80.
letech.
Jak známo, Apollo se rozpadlo.
Mě tam mimochodem tenkrát nabízeli funkci ředitele.
Já jsem rád, že jsem jí nevzal, protože pak by se říkalo,
no jo, takové báječné divadlo, báječní orchestry,
ale mělo to blbého ředitele.
Po rozpadu Apollo spíval s různými big bandy,
především s Karlem Vlachem.
A přesto, že ten Hála, podle mého soudu,
je jeden z nejlepších zpěváků, jaký se kdy u nás vyskytli,
pokud jde o swingovou hodbu, tak vůbec nejlepší,
tak on nikdy nedosáhl takového postavení,
jaké tam míval třeba Rudolf Cortés,
nebo potom Milan Chladil.
A já si myslím, že to je trošku tou jeho povahou,
že on se nedovede úplně soustředit na něco,
nedívat se doprava, doleva, jít si za tím svým.
On měl, když byl v Apollo, nádherné písničky.
Vedle Matildy udělám si luk a sám budu šíp.
Zámoří, dívka toulavá.
Mimochodem byla by to krásná deska.
A dokonce i potom, když Milan Chladil zemřel
a Karel Hála se stal jakýmsi jeho nástupcem
v pěveckém partnerství vedle Ivety Simonové,
tak tu roli zvládl výborně,
ale prostě nebyla to ta osobnost, co ten Chladil.
V čem to je, to já přesně nedovedu říct.
Karel Hála tu měkost podle mého soudu
prokázal třeba taky tím, když se zúčastňoval
takových těch sezení v těch rekvalifikačních komisí.
Já vím, že se o tom mně snadno mluví,
ale on to podle mého soudu měl odmítnout.
To bylo dvojí nedorozumění, protože on,
žák Jana Berlíka, tenoristy Národního divadla,
absolvent konzervatoře, ač se knížka jmenuje
Spěváci bez konzervatoře, on jí měl,
zpíval dokonce titulní úlohu Lazebníka Sevilského
v roce jiného ópeře, tak tento člověk měl posuzovat
rokové amatéry.
Pro něj to bylo utrpení,
ale pro ty amatéry to bylo taky utrpení,
protože on na to neměl uši.
Co dělá dneska Karel Hála?
Já přesně nevím.
Vím určitě to,
že je anomálie, jestliže mu Suprafon
doteď nevydal Sempler.
Když v 73.
Hálovi vydali LP desku s názvem Swing,
tak to bylo, řekněme, 10-15 let potom, co už mu ta deska měla vít.
A ono vyšlo dalších 20 let.
A ta firma,
která se mu kdysi zavázala ve smlouvě tím,
že mu každý rok vydá 20 písniček, 20 snímků,
tak teď, než jsem jel sem do Ostravy do studia
točit tento pořad, tak jsem si tam zavolal, jak je to se Semplerem
Karla Háli a oni říkali, ano, přemýšlíme o tom za rok, za roka půl.
Tak jsem pochopil, že o tom začali přemýšlet ve chvíli,
kdy jsem se jich na to telefonem zeptal.
To si myslím, že je škoda,
protože kdyby tady ten Karel Hála dneska byl
a šli jsme Ondra spolu někam do báru a on to tam rozsvítil,
ne to, co všecko zpívá Dechovky a tak,
které zpívá dobře, ale kdyby zpíval to, co umí nejlíp ten Swing,
tak [G] by jsme zase byli odvázáni.
Halovo prokletí trošku je v tom,
že to, co uměl nejlíp a umí nejlíp,
to se nikdy nekrylo s tím, s čím měl největší úspěch.
[D] [G]
[E] [D]
Vítám tě Jiří v domě plném písniček.
Ahoj.
[N] Ahoj.
Tak co bys nám dneska řekl o Karlu Hálovi?
Především bych řekl, že kdybych býval měl příležitost
zpěváky bez konzervatoře psát, řekněme, o rok, o půl druhého, později,
tak ta kapitola o Karlu Hálovi by vypadala trochu jinak.
On totiž bezprostředně poté, co jsem odevzdal rukopis,
začal působit v souboru Apollo, který vymysleli Karel Gott
a bratří Štajdlové, když odešli ze semaforu.
Vedle Karla Hály tam byla Ivona Přenosilová, Pavlína Filipovská,
měli výbornou kapelu.
A já jsem se s níma dostal poprvé v životě na západ,
do Antwerp a do tehdejšího západního Berlína.
V těch Antwerpách jsem s Karlem Hálou sdílal stejný pokoj.
Když jsme tam jeli, tak mě kdosi poradil,
pane Černý, vemte si plzeňský pivo, s tím tam uděláte trefu.
Nevím, jak dneska, ale tenkrát to byl naprostý nesmysl,
protože Belgičané mají skvělé pivo.
Takže ta piva stála vyrovnána na skříně v hotelu.
A já jsem v noci chodil přístavem a užíval jsem si poprvé v životě západu.
Karel, vyhlášený světák, kupodivu, nikde necoural,
ale byl v tom hotelu.
Jestli spal nebo přemýšlel, to nevím.
A když já jsem se nad ránem vrátil, tak on otevřel další pivo.
Prozradím na ně, že mnoho těch piv mi vypil.
A teď začal se mnou mluvit o životě.
Ale to byl jeho monolog,
který já jsem s velkou chutí poslouchal.
A nabil jsem z toho dojmu, že Karel Hala je někdo jiný,
než jak se jevilo z těch písniček, kde to byl takový chlapák,
odswingoval to všecko, odešel a bylo polegraci.
Já si pamatuju, když natáčel Matildu, tak on ji natočil snad na dvakrát.
A God to poslouchal a trošku pobledl u toho,
protože mu to vyrazilo dech.
A teď mě Hala v těch ranních hodinách začal vykládat o svým životě.
Mluvil velmi tiše, vzpomínal na dětství,
na takovou jednu lásku, kterou nebudu prozrazovat,
ale bylo to velice romantické, jak když šel s kavárem,
protože on zpíval v mnoha pražských kavárnách,
ještě s Bezupkou a s dalšími kapelami,
tak jak ji vždycky zapískal pod oknem a zase odešel.
To v dnešní přeerotizované situaci je zvláštní představa,
že takhle probíhal vztah kohokoliv, zejména slavného zpěváka.
A já jsem nabil dojmu, že jednak Karel Hála mám něké srdce,
ale že je vůbec trošku, na můj vkus, příliš melancholický.
A myslím, že se to projevilo potom, v 70.
a 80.
letech.
Jak známo, Apollo se rozpadlo.
Mě tam mimochodem tenkrát nabízeli funkci ředitele.
Já jsem rád, že jsem jí nevzal, protože pak by se říkalo,
no jo, takové báječné divadlo, báječní orchestry,
ale mělo to blbého ředitele.
Po rozpadu Apollo spíval s různými big bandy,
především s Karlem Vlachem.
A přesto, že ten Hála, podle mého soudu,
je jeden z nejlepších zpěváků, jaký se kdy u nás vyskytli,
pokud jde o swingovou hodbu, tak vůbec nejlepší,
tak on nikdy nedosáhl takového postavení,
jaké tam míval třeba Rudolf Cortés,
nebo potom Milan Chladil.
A já si myslím, že to je trošku tou jeho povahou,
že on se nedovede úplně soustředit na něco,
nedívat se doprava, doleva, jít si za tím svým.
On měl, když byl v Apollo, nádherné písničky.
Vedle Matildy udělám si luk a sám budu šíp.
Zámoří, dívka toulavá.
Mimochodem byla by to krásná deska.
A dokonce i potom, když Milan Chladil zemřel
a Karel Hála se stal jakýmsi jeho nástupcem
v pěveckém partnerství vedle Ivety Simonové,
tak tu roli zvládl výborně,
ale prostě nebyla to ta osobnost, co ten Chladil.
V čem to je, to já přesně nedovedu říct.
Karel Hála tu měkost podle mého soudu
prokázal třeba taky tím, když se zúčastňoval
takových těch sezení v těch rekvalifikačních komisí.
Já vím, že se o tom mně snadno mluví,
ale on to podle mého soudu měl odmítnout.
To bylo dvojí nedorozumění, protože on,
žák Jana Berlíka, tenoristy Národního divadla,
absolvent konzervatoře, ač se knížka jmenuje
Spěváci bez konzervatoře, on jí měl,
zpíval dokonce titulní úlohu Lazebníka Sevilského
v roce jiného ópeře, tak tento člověk měl posuzovat
rokové amatéry.
Pro něj to bylo utrpení,
ale pro ty amatéry to bylo taky utrpení,
protože on na to neměl uši.
Co dělá dneska Karel Hála?
Já přesně nevím.
Vím určitě to,
že je anomálie, jestliže mu Suprafon
doteď nevydal Sempler.
Když v 73.
Hálovi vydali LP desku s názvem Swing,
tak to bylo, řekněme, 10-15 let potom, co už mu ta deska měla vít.
A ono vyšlo dalších 20 let.
A ta firma,
která se mu kdysi zavázala ve smlouvě tím,
že mu každý rok vydá 20 písniček, 20 snímků,
tak teď, než jsem jel sem do Ostravy do studia
točit tento pořad, tak jsem si tam zavolal, jak je to se Semplerem
Karla Háli a oni říkali, ano, přemýšlíme o tom za rok, za roka půl.
Tak jsem pochopil, že o tom začali přemýšlet ve chvíli,
kdy jsem se jich na to telefonem zeptal.
To si myslím, že je škoda,
protože kdyby tady ten Karel Hála dneska byl
a šli jsme Ondra spolu někam do báru a on to tam rozsvítil,
ne to, co všecko zpívá Dechovky a tak,
které zpívá dobře, ale kdyby zpíval to, co umí nejlíp ten Swing,
tak [G] by jsme zase byli odvázáni.
Halovo prokletí trošku je v tom,
že to, co uměl nejlíp a umí nejlíp,
to se nikdy nekrylo s tím, s čím měl největší úspěch.
[D] [G]
[E] [D]
Key:
C
F
G
D
E
C
F
G
_ _ _ [C] [F] Dej mi _ pár _ _ _ okovů a [C] pevnou _ _ [F] mříš.
_ Vítám tě Jiří v domě plném písniček.
Ahoj.
[N] Ahoj.
Tak co bys nám dneska řekl o Karlu Hálovi? _ _ _
Především bych řekl, že kdybych býval měl příležitost
zpěváky bez konzervatoře psát, řekněme, o rok, o půl druhého, později,
tak ta kapitola o Karlu Hálovi by vypadala trochu jinak.
_ _ On totiž bezprostředně poté, co jsem odevzdal rukopis,
_ začal působit v souboru Apollo, který vymysleli Karel Gott
a bratří Štajdlové, když odešli ze semaforu.
_ Vedle Karla Hály tam byla Ivona Přenosilová, Pavlína Filipovská,
měli výbornou kapelu.
A já jsem se s níma dostal poprvé v životě na západ,
do Antwerp a do tehdejšího západního Berlína.
V těch Antwerpách jsem s Karlem Hálou sdílal stejný pokoj.
Když jsme tam jeli, tak mě kdosi poradil,
pane Černý, vemte si plzeňský pivo, s tím tam uděláte trefu. _
Nevím, jak dneska, ale tenkrát to byl naprostý nesmysl,
protože Belgičané mají skvělé pivo.
_ Takže ta piva stála vyrovnána na skříně v hotelu.
A já jsem v noci chodil přístavem a užíval jsem si poprvé v životě západu.
Karel, vyhlášený světák, kupodivu, nikde necoural,
ale byl v tom hotelu.
Jestli spal nebo přemýšlel, to nevím.
A když já jsem se nad ránem vrátil, tak on _ otevřel další pivo.
Prozradím na ně, že mnoho těch piv mi vypil.
A teď začal se mnou mluvit o životě.
Ale to byl jeho monolog,
který já jsem _ s velkou chutí poslouchal.
A nabil jsem z toho dojmu, že Karel Hala je někdo jiný,
než jak se jevilo z těch písniček, kde to byl takový chlapák,
odswingoval to všecko, _ odešel a bylo polegraci.
Já si pamatuju, když natáčel Matildu, tak on ji natočil snad na dvakrát.
A God to poslouchal a trošku pobledl u toho,
protože mu to vyrazilo dech. _
A teď mě Hala v těch ranních hodinách začal vykládat o svým životě.
Mluvil velmi tiše, vzpomínal na dětství,
_ na takovou jednu lásku, kterou nebudu prozrazovat,
ale bylo to velice romantické, jak když šel s kavárem,
protože on zpíval v mnoha pražských kavárnách,
ještě s Bezupkou a s dalšími kapelami,
tak jak ji vždycky zapískal pod oknem a zase odešel.
To v dnešní _ přeerotizované situaci je zvláštní představa,
že takhle probíhal vztah kohokoliv, zejména _ slavného zpěváka. _
A já jsem nabil dojmu, že jednak Karel Hála mám něké srdce,
ale že je vůbec trošku, na můj vkus, příliš melancholický.
A myslím, že se to projevilo potom, v 70.
a 80.
letech.
Jak známo, Apollo se rozpadlo.
Mě tam mimochodem tenkrát nabízeli funkci ředitele.
Já jsem rád, že jsem jí nevzal, _ protože pak by se říkalo,
no jo, _ takové báječné divadlo, báječní orchestry,
ale mělo to blbého ředitele. _
Po rozpadu Apollo spíval s různými big bandy,
především s Karlem Vlachem.
A přesto, že ten Hála, podle mého soudu,
je jeden z nejlepších zpěváků, jaký se kdy u nás vyskytli,
pokud jde o swingovou hodbu, tak vůbec nejlepší,
tak on nikdy nedosáhl takového postavení,
jaké tam míval třeba Rudolf Cortés,
nebo potom Milan Chladil.
A já si myslím, že to je trošku tou jeho povahou,
že on se nedovede úplně _ soustředit na něco,
nedívat se doprava, doleva, jít si za tím svým.
On měl, když byl v Apollo, nádherné písničky.
Vedle Matildy udělám si luk a sám budu šíp.
_ Zámoří, dívka toulavá.
_ _ _ Mimochodem byla by to krásná deska. _
A _ dokonce i potom, když Milan Chladil zemřel
a Karel Hála se stal _ jakýmsi jeho nástupcem
v pěveckém partnerství vedle Ivety Simonové,
tak _ tu roli zvládl výborně,
ale prostě nebyla to ta osobnost, co ten Chladil.
V čem to je, to já přesně nedovedu říct. _ _
Karel Hála _ tu měkost podle mého soudu
_ _ _ prokázal třeba taky tím, když se zúčastňoval
takových těch sezení v těch _ rekvalifikačních komisí.
Já vím, že se o tom mně snadno mluví,
ale on to podle mého soudu měl odmítnout.
To bylo dvojí nedorozumění, _ protože on, _
žák Jana Berlíka, tenoristy Národního divadla,
absolvent konzervatoře, ač se knížka jmenuje
Spěváci bez konzervatoře, on jí měl,
zpíval dokonce titulní úlohu Lazebníka Sevilského
v roce jiného ópeře, tak tento člověk měl posuzovat
_ rokové amatéry.
Pro něj to bylo utrpení,
ale pro ty amatéry to bylo taky utrpení,
protože on na to neměl uši. _ _
Co dělá dneska Karel Hála?
Já přesně nevím.
Vím určitě to,
že je anomálie, jestliže mu Suprafon
doteď nevydal Sempler.
Když v 73.
_ Hálovi vydali LP desku s názvem Swing,
tak to bylo, řekněme, 10-15 let potom, co už mu ta deska měla vít.
A ono vyšlo dalších 20 let.
A ta firma,
která se mu kdysi zavázala ve smlouvě _ tím,
že mu každý rok vydá 20 písniček, 20 snímků,
tak teď, než jsem jel sem do Ostravy do studia
točit tento pořad, tak jsem si tam zavolal, jak je to se Semplerem
Karla Háli a oni říkali, ano, přemýšlíme o tom za rok, za roka půl.
Tak jsem pochopil, že o tom začali přemýšlet ve chvíli,
kdy jsem se jich na to telefonem zeptal.
To si myslím, že je škoda,
_ protože kdyby tady ten Karel Hála dneska byl
a šli jsme Ondra spolu někam do báru a on to tam rozsvítil,
ne to, co všecko zpívá Dechovky a tak,
které zpívá dobře, ale kdyby zpíval to, co umí nejlíp ten Swing,
tak [G] by jsme zase byli odvázáni.
Halovo prokletí trošku je v tom,
že to, co uměl nejlíp a umí nejlíp,
to se nikdy nekrylo s tím, s čím měl největší úspěch. _ _ _ _ _ _
_ _ _ [D] _ [G] _ _ _ _
_ _ _ _ _ _ _ _
[E] _ _ _ [D] _ _ _ _ _
_ Vítám tě Jiří v domě plném písniček.
Ahoj.
[N] Ahoj.
Tak co bys nám dneska řekl o Karlu Hálovi? _ _ _
Především bych řekl, že kdybych býval měl příležitost
zpěváky bez konzervatoře psát, řekněme, o rok, o půl druhého, později,
tak ta kapitola o Karlu Hálovi by vypadala trochu jinak.
_ _ On totiž bezprostředně poté, co jsem odevzdal rukopis,
_ začal působit v souboru Apollo, který vymysleli Karel Gott
a bratří Štajdlové, když odešli ze semaforu.
_ Vedle Karla Hály tam byla Ivona Přenosilová, Pavlína Filipovská,
měli výbornou kapelu.
A já jsem se s níma dostal poprvé v životě na západ,
do Antwerp a do tehdejšího západního Berlína.
V těch Antwerpách jsem s Karlem Hálou sdílal stejný pokoj.
Když jsme tam jeli, tak mě kdosi poradil,
pane Černý, vemte si plzeňský pivo, s tím tam uděláte trefu. _
Nevím, jak dneska, ale tenkrát to byl naprostý nesmysl,
protože Belgičané mají skvělé pivo.
_ Takže ta piva stála vyrovnána na skříně v hotelu.
A já jsem v noci chodil přístavem a užíval jsem si poprvé v životě západu.
Karel, vyhlášený světák, kupodivu, nikde necoural,
ale byl v tom hotelu.
Jestli spal nebo přemýšlel, to nevím.
A když já jsem se nad ránem vrátil, tak on _ otevřel další pivo.
Prozradím na ně, že mnoho těch piv mi vypil.
A teď začal se mnou mluvit o životě.
Ale to byl jeho monolog,
který já jsem _ s velkou chutí poslouchal.
A nabil jsem z toho dojmu, že Karel Hala je někdo jiný,
než jak se jevilo z těch písniček, kde to byl takový chlapák,
odswingoval to všecko, _ odešel a bylo polegraci.
Já si pamatuju, když natáčel Matildu, tak on ji natočil snad na dvakrát.
A God to poslouchal a trošku pobledl u toho,
protože mu to vyrazilo dech. _
A teď mě Hala v těch ranních hodinách začal vykládat o svým životě.
Mluvil velmi tiše, vzpomínal na dětství,
_ na takovou jednu lásku, kterou nebudu prozrazovat,
ale bylo to velice romantické, jak když šel s kavárem,
protože on zpíval v mnoha pražských kavárnách,
ještě s Bezupkou a s dalšími kapelami,
tak jak ji vždycky zapískal pod oknem a zase odešel.
To v dnešní _ přeerotizované situaci je zvláštní představa,
že takhle probíhal vztah kohokoliv, zejména _ slavného zpěváka. _
A já jsem nabil dojmu, že jednak Karel Hála mám něké srdce,
ale že je vůbec trošku, na můj vkus, příliš melancholický.
A myslím, že se to projevilo potom, v 70.
a 80.
letech.
Jak známo, Apollo se rozpadlo.
Mě tam mimochodem tenkrát nabízeli funkci ředitele.
Já jsem rád, že jsem jí nevzal, _ protože pak by se říkalo,
no jo, _ takové báječné divadlo, báječní orchestry,
ale mělo to blbého ředitele. _
Po rozpadu Apollo spíval s různými big bandy,
především s Karlem Vlachem.
A přesto, že ten Hála, podle mého soudu,
je jeden z nejlepších zpěváků, jaký se kdy u nás vyskytli,
pokud jde o swingovou hodbu, tak vůbec nejlepší,
tak on nikdy nedosáhl takového postavení,
jaké tam míval třeba Rudolf Cortés,
nebo potom Milan Chladil.
A já si myslím, že to je trošku tou jeho povahou,
že on se nedovede úplně _ soustředit na něco,
nedívat se doprava, doleva, jít si za tím svým.
On měl, když byl v Apollo, nádherné písničky.
Vedle Matildy udělám si luk a sám budu šíp.
_ Zámoří, dívka toulavá.
_ _ _ Mimochodem byla by to krásná deska. _
A _ dokonce i potom, když Milan Chladil zemřel
a Karel Hála se stal _ jakýmsi jeho nástupcem
v pěveckém partnerství vedle Ivety Simonové,
tak _ tu roli zvládl výborně,
ale prostě nebyla to ta osobnost, co ten Chladil.
V čem to je, to já přesně nedovedu říct. _ _
Karel Hála _ tu měkost podle mého soudu
_ _ _ prokázal třeba taky tím, když se zúčastňoval
takových těch sezení v těch _ rekvalifikačních komisí.
Já vím, že se o tom mně snadno mluví,
ale on to podle mého soudu měl odmítnout.
To bylo dvojí nedorozumění, _ protože on, _
žák Jana Berlíka, tenoristy Národního divadla,
absolvent konzervatoře, ač se knížka jmenuje
Spěváci bez konzervatoře, on jí měl,
zpíval dokonce titulní úlohu Lazebníka Sevilského
v roce jiného ópeře, tak tento člověk měl posuzovat
_ rokové amatéry.
Pro něj to bylo utrpení,
ale pro ty amatéry to bylo taky utrpení,
protože on na to neměl uši. _ _
Co dělá dneska Karel Hála?
Já přesně nevím.
Vím určitě to,
že je anomálie, jestliže mu Suprafon
doteď nevydal Sempler.
Když v 73.
_ Hálovi vydali LP desku s názvem Swing,
tak to bylo, řekněme, 10-15 let potom, co už mu ta deska měla vít.
A ono vyšlo dalších 20 let.
A ta firma,
která se mu kdysi zavázala ve smlouvě _ tím,
že mu každý rok vydá 20 písniček, 20 snímků,
tak teď, než jsem jel sem do Ostravy do studia
točit tento pořad, tak jsem si tam zavolal, jak je to se Semplerem
Karla Háli a oni říkali, ano, přemýšlíme o tom za rok, za roka půl.
Tak jsem pochopil, že o tom začali přemýšlet ve chvíli,
kdy jsem se jich na to telefonem zeptal.
To si myslím, že je škoda,
_ protože kdyby tady ten Karel Hála dneska byl
a šli jsme Ondra spolu někam do báru a on to tam rozsvítil,
ne to, co všecko zpívá Dechovky a tak,
které zpívá dobře, ale kdyby zpíval to, co umí nejlíp ten Swing,
tak [G] by jsme zase byli odvázáni.
Halovo prokletí trošku je v tom,
že to, co uměl nejlíp a umí nejlíp,
to se nikdy nekrylo s tím, s čím měl největší úspěch. _ _ _ _ _ _
_ _ _ [D] _ [G] _ _ _ _
_ _ _ _ _ _ _ _
[E] _ _ _ [D] _ _ _ _ _